Noc snů v ZOO Brno s účastí Klubu rodičů ELPIS, 7.6. 2013

Přijďte se večer 7. června 2013 od 18 hodin pobavit na Noc snů – akci pro tělesně a mentálně postižené děti v prostředí brněnské ZOO. Klub rodičů ELPIS zde bude mít stánek s výtvarnou dílnou. Pozvané děti mají tento večer vstup do zoologické zahrady zdarma, a to i s rodiči a sourozenci. Neznamená to však, že je určena pouze pro ně - naopak je vítáno, když akci podpoří svou návštěvou i širší veřejnost, která tak postiženým a chornicky nemocným dětem a jejich rodičům dá pocítit, že nejsou sami.

Noc snů (Dreamnight at the Zoo) je mezinárodní akce, které se účastní zoo celého světa vždy první pátek v červnu (letos 7.6.) a je určena pro děti, které jsou chronicky nemocné nebo postižené. První Noc snů se uskutečnila v roce 1996 v Zoo Rotterdam pro děti z Kliniky dětské onkologie. Zakladatelem a předsedou je Peter van der Wulp ze Zoo v Rotterdam. V ČR se k této akci připojila v roce 2004 Zoo Děčín a v roce 2005 Brno, postupně se připojují další české zoo.

Noc snů se v Zoo Brno koná letos podeváté. Pro všechny jsou připraveny pohádky, hudební vystoupení, speciální komentovaná krmení, jízdy na ponících, malování na obličej nebo ukázky westernového ježdění a práce s koňmi, práce hasičů JMK, psovodů Městské policie Brno atd.

Co vás čeká na Noci snů v brněnské ZOO se můžete dozvědět také na fotografiích z předchozích ročníků zde zde anebo tady tady.

Nenechte se odradit případným špatným počasím. Příjemné chvíle a zajímavé zážitky vám to vrchovatě vynahradí. A budete si zde moci za zvýhodněnou cenu zakoupit velmi kvalitní nástěnný fotografický kalendář Klubu rodičů ELPIS.

Srdečně Vás zve
Jindra Smisitelová, předsedkyně Klubu rodičů ELPIS

Zákon posiluje postavení osob se zdravotním postižením v oblasti cestovního ruchu

Velmi mě zaujalo, že už 3 roky existuje zákon, který ustanovuje sankce vůči dopravcům a cestovním kancelářím za diskriminační přístup ke klientům se zdravotním handicapem. Výskyt takových situací je velmi zajímavý a proto si ho zde dovoluji uvézt. jeho aplikace je samozřejmě dlouhodobý proces, nicméně sankce za diskriminační přístup mohou být velmi vysoké.

Ke dni 3. prosince 2009 nabyl účinnosti zákon č. 377/2009 Sb., kterým se mění a novelizuje zákon č. 266/1994 Sb., o drahách, ve znění pozdějších předpisů. Tato novela vychází z Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) a měla by výrazně posílit práva osob se zdravotním handicapem. Osoby postižené, stejně jako kdokoliv jiný, mají nárok na rovné zacházení, rovné podmínky v cestování, dopravě apod.

 V § 5 se za odstavec 5. vkládá nový odstavec 6., který zní:

§ 5, odst. 6

            (6) Právnická nebo podnikající fyzická osoba se dopustí správního deliktu tím, že v rozporu s přímo použitelným předpisem Evropských společenství 1a) jako

a) dopravce nebo prodejce přepravních dokladů neinformuje cestující na stanici, kde není výdejna jízdních dokladů ani prodejní automat, o možnosti zakoupit jízdní doklad telefonicky, prostřednictvím internetu nebo ve vlaku a o nejbližší stanici nebo místu, kde jsou k dispozici výdejny jízdních dokladů nebo prodejní automaty,

b) dopravce nebo provozovatel stanice nezavede nediskriminační pravidla pro přístup platná pro přepravu zdravotně postižených osob a osob s omezenou schopností pohybu a orientace,

c) dopravce, prodejce přepravních dokladů, provozovatel cestovní kanceláře nebo provozovatel cestovní agentury požaduje při rezervaci nebo prodeji přepravních dokladů zdravotně postiženým osobám nebo osobám s omezenou schopností pohybu a orientace úhradu dodatečných nákladů, kterou nepožaduje v obdobných případech,

d) dopravce, prodejce přepravních dokladů, provozovatel cestovní kanceláře nebo provozovatel cestovní agentury neoprávněně odmítl přijmout rezervaci nebo vystavit přepravní doklad zdravotně postižené osobě nebo osobě s omezenou schopností pohybu a orientace nebo neoprávněně požadoval, aby tyto osoby byly doprovázeny jinou osobou,

e) dopravce, prodejce přepravních dokladů, provozovatel cestovní kanceláře nebo provozovatel cestovní agentury neposkytuje na požádání informace o přepravních podmínkách zdravotně postižených osob nebo osob s omezenou schopností pohybu a orientace a o přístupnosti drážních vozidel a jejich vybavení pro tyto osoby,

f) dopravce, prodejce přepravních dokladů, provozovatel cestovní kanceláře nebo provozovatel cestovní agentury nevyrozumí na požádání písemně do 5 pracovních dnů dotyčnou zdravotně postiženou osobu nebo osobu s omezenou schopností pohybu a orientace o důvodech, proč jí odmítl přijmout rezervaci, vystavit přepravní doklad nebo proč požadoval, aby tato osoba byla doprovázena jinou osobou,

g) dopravce nebo provozovatel stanice v rozporu s příslušnými technickými specifikacemi propojenosti nezajistí, aby stanice, nástupiště a vlakové soupravy, případně další prvky, byly přístupné zdravotně postiženým osobám a osobám s omezenou schopností pohybu a orientace,

h) dopravce nebo provozovatel stanice neposkytuje v obsazené stanici zdravotně postiženým osobám nebo osobám s omezenou schopností pohybu a orientace bezplatnou pomoc při nastupování do vlaku, vystupování z vlaku nebo přestupu mezi vlaky,

i) dopravce nebo provozovatel stanice nezajistí v neobsazené stanici uvedení jednoduše přístupných informací o nejbližších obsazených stanicích a dostupné pomoci pro zdravotně postižené osoby nebo osoby s omezenou schopností pohybu a orientace,

j) dopravce nevyřizuje stížnosti do 1 měsíce a v odůvodněných případech do 3 měsíců od jejich podání,

k) dopravce nedefinuje normy kvality služeb pro přepravu cestujících a nezavede systém řízení jakosti,

l) dopravce nezveřejní do 30. června kalendářního roku zprávu o kvalitě poskytovaných služeb,

m) dopravce, prodejce přepravních dokladů, provozovatel cestovní kanceláře nebo provozovatel cestovní agentury neinformuje při prodeji jízdních dokladů cestující o jejich právech a povinnostech vyplývajících z přímo použitelného předpisu Evropských společenství 1a), nebo

n) dopravce nebo provozovatel stanice neinformuje cestující ve stanici nebo ve vlaku vhodným způsobem o adrese správního orgánu uvedeného v § 55 odst. 3.

Tímto ustanovením jsou cestovním kancelářím a agenturám uloženy nové povinnosti při prodeji (rezervaci) zájezdů pro osoby se zdravotním postižením nebo pro osoby s omezenou schopností pohybu nebo orientace.

V případě, že výše uvedené subjekty poruší ustanovení § 5, odst. 6, může jím být ve správním řízení uložena pokuta až do výše jednoho milionu korun.

Z jedné zajímavé bakalářské práce

Problematice cestování tělesně postižených zatím není v České republice věnována příliš velká pozornost odborné veřejnosti. Přesto se začínají objevovat zajímavé práce, které možná nejsou objevné vlastními šetřeními, nicméně obsahuje velmi podnětné a inspirativní údaje. Jednou takovou prací je bakalářská práce Martiny Labohé "Potenciál cestovní kanceláře pro tělesně postižené na území ČR", obhájená v roce 2011 na Fakultě sportovních studií Masarykovy univerzity v Brně. I když není věnována přímo tématu cestování těžce tělesně a mentálně postižených dětí, dovolíme si z ní vypůjčit několik postřehů.

Pro nás je zajímavá (protože potvrzující naše zkušenosti) pasáž věnovaná Cestovnímu ruchu zdravotně postižených, která uvádí, že vzhledem k vysokým finančním nárokům, pořádají akce pro tělesně postižené zpravidla jen velké cestovní kanceláře za účasti sponzoringu. Je přitom nutno zabezpečit upravené dopravní prostředky, bezbariérový přístup v ubytovacích a stravovacích zařízení, uzpůsobené ovládání výtahů apod.


Dále je zde několik odkazů na zahraniční průzkumy. Podnětné jsou odkazy na průzkumy z USA a z Polska. Americký výzkum z roku 2006 dokazuje, že cestovní ruch provozovaný osobami tělesně postiženými, zajišťuje sociální a volnočasové dovednosti a napomáhá zvyšovat kvalitu života. Myšlenku tohoto výzkumu podporuje prof. Snyder, který uvádí, že rekreace je terapií, která učí sociálním dovednostem. Tím se de facto shoduje s Kagankem, který tvrdí, že: „Turistika učí a znásobuje praktické schopnosti.“

Z polského výzkumu prof. Kaganka z roku 2010 vyplývá, že tělesně postižení jedinci vnímají jako nejdůležitější funkce turistiky funkce zdravotní. Ty jsou následovány funkcemi rehabilitačními, odpočinkovými a na posledním místě funkcemi integračními. Za největší bariéru, bránící tělesně postiženým cestovat, je nedostatek financí. Výzkum zdůrazňuje, že tělesné postižení velmi ovlivňuje možnosti turistiky. Velká část tělesně postižených vůbec necestuje. Ta část, která cestuje, se střetává s mnoha obtížemi, které plynou především z neznalosti problematiky tělesně postižených jedinců, osobami pracujícími v cestovním ruchu.


Celou bakalářskou práci Martiny Labohé si můžete prohlédnout zde. Věřím, že bude pro mnohé zájemce o danou problematiku zajímavým čtením. Pro nás představuje velmi cennou oporu v argumentaci, že cestování a turistika lidí s těžkým handicapem je tématem, kterému je prospěšné a účelné se věnovat.


A ještě zmíníme odkazy na výše uvedenou literaturu:


KAGANEK, Krzysztof. Edukačné aspekty v turistike telesne postihnutých osôb. Kraków : AMSGrafix!, 2010. 102 s. ISBN 978-83-61645-20-7
SNYDER, Donald R.; ROTHSCHADL, Anne; MARCHELLO, Marcy. Inclusive Outdoor Recreation for People with Disabilities. USA : Idyll Arbor, Inc., 2006. 158 s.
RYGLOVÁ, Kateřina. Cestovní ruch. Ostrava : KEY Publishing s.r.o., 2009. 187 s. ISBN 978-80-7418-028-6.