Problematice cestování tělesně postižených zatím není v České republice věnována příliš velká pozornost odborné veřejnosti. Přesto se začínají objevovat zajímavé práce, které možná nejsou objevné vlastními šetřeními, nicméně obsahuje velmi podnětné a inspirativní údaje. Jednou takovou prací je bakalářská práce Martiny Labohé "Potenciál cestovní kanceláře pro tělesně postižené na území ČR", obhájená v roce 2011 na Fakultě sportovních studií Masarykovy univerzity v Brně. I když není věnována přímo tématu cestování těžce tělesně a mentálně postižených dětí, dovolíme si z ní vypůjčit několik postřehů.
Pro nás je zajímavá (protože potvrzující naše zkušenosti) pasáž věnovaná Cestovnímu ruchu zdravotně postižených, která uvádí, že vzhledem k vysokým finančním nárokům, pořádají akce pro tělesně postižené zpravidla jen velké cestovní kanceláře za účasti sponzoringu. Je přitom nutno zabezpečit upravené dopravní prostředky, bezbariérový přístup v ubytovacích a stravovacích zařízení, uzpůsobené ovládání výtahů apod.
Dále je zde několik odkazů na zahraniční průzkumy. Podnětné jsou odkazy na průzkumy z USA a z Polska. Americký výzkum z roku 2006 dokazuje, že cestovní ruch provozovaný osobami tělesně postiženými, zajišťuje sociální a volnočasové dovednosti a napomáhá zvyšovat kvalitu života. Myšlenku tohoto výzkumu podporuje prof. Snyder, který uvádí, že rekreace je terapií, která učí sociálním dovednostem. Tím se de facto shoduje s Kagankem, který tvrdí, že: „Turistika učí a znásobuje praktické schopnosti.“
Z polského výzkumu prof. Kaganka z roku 2010 vyplývá, že tělesně postižení jedinci vnímají jako nejdůležitější funkce turistiky funkce zdravotní. Ty jsou následovány funkcemi rehabilitačními, odpočinkovými a na posledním místě funkcemi integračními. Za největší bariéru, bránící tělesně postiženým cestovat, je nedostatek financí. Výzkum zdůrazňuje, že tělesné postižení velmi ovlivňuje možnosti turistiky. Velká část tělesně postižených vůbec necestuje. Ta část, která cestuje, se střetává s mnoha obtížemi, které plynou především z neznalosti problematiky tělesně postižených jedinců, osobami pracujícími v cestovním ruchu.
Celou bakalářskou práci Martiny Labohé si můžete prohlédnout zde. Věřím, že bude pro mnohé zájemce o danou problematiku zajímavým čtením. Pro nás představuje velmi cennou oporu v argumentaci, že cestování a turistika lidí s těžkým handicapem je tématem, kterému je prospěšné a účelné se věnovat.
A ještě zmíníme odkazy na výše uvedenou literaturu:
KAGANEK, Krzysztof. Edukačné aspekty v turistike telesne postihnutých osôb. Kraków : AMSGrafix!, 2010. 102 s. ISBN 978-83-61645-20-7
SNYDER, Donald R.; ROTHSCHADL, Anne; MARCHELLO, Marcy. Inclusive Outdoor Recreation for People with Disabilities. USA : Idyll Arbor, Inc., 2006. 158 s.
RYGLOVÁ, Kateřina. Cestovní ruch. Ostrava : KEY Publishing s.r.o., 2009. 187 s. ISBN 978-80-7418-028-6.
Pro nás je zajímavá (protože potvrzující naše zkušenosti) pasáž věnovaná Cestovnímu ruchu zdravotně postižených, která uvádí, že vzhledem k vysokým finančním nárokům, pořádají akce pro tělesně postižené zpravidla jen velké cestovní kanceláře za účasti sponzoringu. Je přitom nutno zabezpečit upravené dopravní prostředky, bezbariérový přístup v ubytovacích a stravovacích zařízení, uzpůsobené ovládání výtahů apod.
Dále je zde několik odkazů na zahraniční průzkumy. Podnětné jsou odkazy na průzkumy z USA a z Polska. Americký výzkum z roku 2006 dokazuje, že cestovní ruch provozovaný osobami tělesně postiženými, zajišťuje sociální a volnočasové dovednosti a napomáhá zvyšovat kvalitu života. Myšlenku tohoto výzkumu podporuje prof. Snyder, který uvádí, že rekreace je terapií, která učí sociálním dovednostem. Tím se de facto shoduje s Kagankem, který tvrdí, že: „Turistika učí a znásobuje praktické schopnosti.“
Z polského výzkumu prof. Kaganka z roku 2010 vyplývá, že tělesně postižení jedinci vnímají jako nejdůležitější funkce turistiky funkce zdravotní. Ty jsou následovány funkcemi rehabilitačními, odpočinkovými a na posledním místě funkcemi integračními. Za největší bariéru, bránící tělesně postiženým cestovat, je nedostatek financí. Výzkum zdůrazňuje, že tělesné postižení velmi ovlivňuje možnosti turistiky. Velká část tělesně postižených vůbec necestuje. Ta část, která cestuje, se střetává s mnoha obtížemi, které plynou především z neznalosti problematiky tělesně postižených jedinců, osobami pracujícími v cestovním ruchu.
Celou bakalářskou práci Martiny Labohé si můžete prohlédnout zde. Věřím, že bude pro mnohé zájemce o danou problematiku zajímavým čtením. Pro nás představuje velmi cennou oporu v argumentaci, že cestování a turistika lidí s těžkým handicapem je tématem, kterému je prospěšné a účelné se věnovat.
A ještě zmíníme odkazy na výše uvedenou literaturu:
KAGANEK, Krzysztof. Edukačné aspekty v turistike telesne postihnutých osôb. Kraków : AMSGrafix!, 2010. 102 s. ISBN 978-83-61645-20-7
SNYDER, Donald R.; ROTHSCHADL, Anne; MARCHELLO, Marcy. Inclusive Outdoor Recreation for People with Disabilities. USA : Idyll Arbor, Inc., 2006. 158 s.
RYGLOVÁ, Kateřina. Cestovní ruch. Ostrava : KEY Publishing s.r.o., 2009. 187 s. ISBN 978-80-7418-028-6.
Žádné komentáře:
Okomentovat