Když jsem před několika lety začal spolupracovat s jednou speciální školou v Brně, která chtěla pomoci s rozvojem vztahů s rodiči, velmi mě zaujalo, že jedním ze zmiňovaných témat bylo cestování dětí s různým druhem, zejména mentálního, postižení. Nikdy předtím mě napadlo zamyslet se nad tím, proč vlastně takové děti tak málo potkávám na plážích u moře anebo naopak v horách. Vždyť by jim to tam opravdu pomohlo - všude se mluví a píše o tom, jak jsou relaxační pobytu u moře anebo na horském vzduchu prospěšné. Tak proč tady takové děti téměř nevidíme?
Tohle téma mě opravdu zaujalo. A tak jsem postupně poznával, jak těžké je vyrazit s těžce postiženým dítětem na dovolenou. Kolik překážek musíte překonat. A většina z nich neleží ani tak ve zdravotně postižených a jejich rodinách, ale v celkovém nastavení prostředí od cestovních kanceláří, přes dopravce až po spolucestující. Není to výčitka směrem k nim, ale pouze zkonstatování faktu. Všichni tito aktéři většinou nejsou připraveni na situaci, že zdravotně handicapovaní, kterých je v naší zemi podle statistik více než 200.000 tisíc osob (z toho 50.000 dětí do 18 let), by chtěli cestovat, ale nemají k tomu příležitost.
Přitom přiklady, jak to lze uskutečnit už existují - u nás i v zahraničí. A právě pro seznámení s nimi vám může být prospěšný tento blog.
Žádné komentáře:
Okomentovat