V Stanovisku na téma Politika cestovního ruchu v rozšířené EU, které vydala již v říjnu 2005 Evropská hospodářská a sociální komise se uvádí, že zajištění dostupnosti cestovního ruchu pro všechny je výzvou, před kterou není možné uhýbat. Cestovní ruch je právem každého jednotlivce a to i za předpokladu, že trpí nějakým postižením. Komise navrhla kampaň na podporu cestovního ruchu v rozšířené Evropě se zaměřením zvláště na děti a mládež a starší osoby a důchodce.
Tatáž Komise vypracovala v roce 2006 Stanovisko k tématu Sociálního cestovního ruchu, ve kterém analyzuje jeho původ, vývoj a současnou situaci v Evropě, zkušenosti různých členských států a hodnoty, které představuje. Stanovisko také obsahuje konkrétní doporučení veřejným a soukromým institucím pro zlepšení sociálního cestovního ruchu v Evropě a jeho
zpřístupnění pro všechny. Komise považuje sociální cestovní ruch za nedílnou součást evropského modelu cestovního ruchu.
Sociální cestovní ruch v této souvislosti zahrnuje všechny cesty a činnosti organizované odborovými organizacemi, organizované z rodinných důvodů, náboženských důvodů, organizované podniky pro jejich zaměstnance, organizované veřejnými institucemi, pro zdravotně postižené lidi, mladé lidi nebo starší občany s nízkými příjmy apod.
Nejefektivnějším způsobem rozvoje cestovního ruchu pro všechny je partnerství veřejného a soukromého sektoru v destinaci přičemž je kladen velký důraz na celkovou kvalitu primární i sekundární nabídky cestovního ruchu.
Vycházejíc z premisy, že cestovní ruch je obecným právem, které by mělo být přístupné každému, definuje Komise podmínky, které musí být splněny pro to, aby se jednalo o sociální cestovní ruch následovně:
• skutečné životní okolnosti jsou takové, že je zcela nebo částečně nemožné plně realizovat právo na cestovní ruch - důvodem může být ekonomická situace, fyzické nebo mentální postižení, osobní nebo rodinná izolace, snížená pohyblivost, geografické obtíže a celá škála důvodů, které nakonec představují skutečnou překážku;
• někdo – ať veřejná nebo soukromá instituce, společnost, odborová organizace nebo prostě jen organizovaná skupina lidí – se rozhodne podniknout kroky k překonání nebo omezení překážky, která dané osobě brání realizovat její právo na cestovní ruch;
• tyto kroky jsou účinné a skutečně pomohou skupině lidí účastnit se cestovního ruchu způsobem, který respektuje hodnoty udržitelnosti, dostupnosti a solidarity.
Uvedený dokument definuje i zásady a podmínky sociálního cestovního ruchu a jeho řízení:
• základním cílem sociálního cestovního ruchu je zvýšení dostupnosti cestovního ruchu pro všechny, pro které je účast na cestovním ruchu obtížná;
• je otevřený širokému spektru lidí, různým formám řízení a subjektům realizujícím sociální cestovní ruch;
• segmenty, pro které je sociální cestovní ruch určen, jsou řádně definovány, a to z hlediska: příslušnosti k sociální vrstvě, věkové skupině, postižení apod., přičemž vždy musí být splněno kritérium nediskriminace na základě rasy, kultury nebo sociální situace;
• iniciativy a cíle sociálního cestovního ruchu jsou humanistické, vzdělávací, kulturní a týkají se rozvoje člověka obecně;
• hospodářská činnost je transparentní, se zisky omezenými na úroveň potřebnou ke splnění sociálních cílů;
• produkt cestovního ruchu v sobě zahrnuje přidanou hodnotu;
• cestovní ruch je integrován do místního prostředí trvale udržitelným způsobem;
• způsob řízení lidských zdrojů podporuje uspokojení z práce a zaměřuje se na kvalitu podmínek zaměstnanosti v organizacích sociálního cestovního ruchu.
Dokument zobecňuje tři základní společné aspekty rozvoje sociálního cestovního ruchu v různých členských státech EU, a to:
• skutečnou možnost mít volný čas na dovolenou;
• finanční schopnost cestovat;
• existenci způsobu, struktur nebo nástrojů, který tato práva v praxi zpřístupní.
.jpg)
