pátek 30. prosince 2011

Z jedné zajímavé bakalářské práce

Problematice cestování tělesně postižených zatím není v České republice věnována příliš velká pozornost odborné veřejnosti. Přesto se začínají objevovat zajímavé práce, které možná nejsou objevné vlastními šetřeními, nicméně obsahuje velmi podnětné a inspirativní údaje. Jednou takovou prací je bakalářská práce Martiny Labohé "Potenciál cestovní kanceláře pro tělesně postižené na území ČR", obhájená v roce 2011 na Fakultě sportovních studií Masarykovy univerzity v Brně. I když není věnována přímo tématu cestování těžce tělesně a mentálně postižených dětí, dovolíme si z ní vypůjčit několik postřehů.

Pro nás je zajímavá (protože potvrzující naše zkušenosti) pasáž věnovaná Cestovnímu ruchu zdravotně postižených, která uvádí, že vzhledem k vysokým finančním nárokům, pořádají akce pro tělesně postižené zpravidla jen velké cestovní kanceláře za účasti sponzoringu. Je přitom nutno zabezpečit upravené dopravní prostředky, bezbariérový přístup v ubytovacích a stravovacích zařízení, uzpůsobené ovládání výtahů apod.


Dále je zde několik odkazů na zahraniční průzkumy. Podnětné jsou odkazy na průzkumy z USA a z Polska. Americký výzkum z roku 2006 dokazuje, že cestovní ruch provozovaný osobami tělesně postiženými, zajišťuje sociální a volnočasové dovednosti a napomáhá zvyšovat kvalitu života. Myšlenku tohoto výzkumu podporuje prof. Snyder, který uvádí, že rekreace je terapií, která učí sociálním dovednostem. Tím se de facto shoduje s Kagankem, který tvrdí, že: „Turistika učí a znásobuje praktické schopnosti.“

Z polského výzkumu prof. Kaganka z roku 2010 vyplývá, že tělesně postižení jedinci vnímají jako nejdůležitější funkce turistiky funkce zdravotní. Ty jsou následovány funkcemi rehabilitačními, odpočinkovými a na posledním místě funkcemi integračními. Za největší bariéru, bránící tělesně postiženým cestovat, je nedostatek financí. Výzkum zdůrazňuje, že tělesné postižení velmi ovlivňuje možnosti turistiky. Velká část tělesně postižených vůbec necestuje. Ta část, která cestuje, se střetává s mnoha obtížemi, které plynou především z neznalosti problematiky tělesně postižených jedinců, osobami pracujícími v cestovním ruchu.


Celou bakalářskou práci Martiny Labohé si můžete prohlédnout zde. Věřím, že bude pro mnohé zájemce o danou problematiku zajímavým čtením. Pro nás představuje velmi cennou oporu v argumentaci, že cestování a turistika lidí s těžkým handicapem je tématem, kterému je prospěšné a účelné se věnovat.


A ještě zmíníme odkazy na výše uvedenou literaturu:


KAGANEK, Krzysztof. Edukačné aspekty v turistike telesne postihnutých osôb. Kraków : AMSGrafix!, 2010. 102 s. ISBN 978-83-61645-20-7
SNYDER, Donald R.; ROTHSCHADL, Anne; MARCHELLO, Marcy. Inclusive Outdoor Recreation for People with Disabilities. USA : Idyll Arbor, Inc., 2006. 158 s.
RYGLOVÁ, Kateřina. Cestovní ruch. Ostrava : KEY Publishing s.r.o., 2009. 187 s. ISBN 978-80-7418-028-6.

Cestování handicapovaných jako cesta k naplnění lidských práv

Článek 26 Listiny základních práv EU uznává právo zdravotně postižených „na opatření, jejichž cílem je zajistit jejich nezávislost, sociální a profesní začlenění a jejich účast na životě společnosti“. Osoby se zdravotním postižením dnes představují více než 15 % obyvatel EU.

Zdravotně postižení mají stejná práva jako všichni ostatní občané. Evropská unie si je vědoma potřeby věnovat četným otázkám týkajícím se zdravotně postižených zvláštní pozornost, aby mohli tato práva využívat. Hlavním cílem musí být umožnit zdravotně postiženým plnit svou občanskou úlohu, přijímat občanskou odpovědnost a mít stejné možnosti a kontrolu nad svým životem jako lidé bez zdravotního postižení. Přijímaná opatření by měla být vedena potřebou zajistit stejný přístup, přístupnost a začleňování jako u ostatních občanů. V této souvislosti má vysokou prioritu přístup k dlouhodobé péči a podpůrným službám. Je nutno zvažovat kompenzaci postižení, zajištění habilitace a rehabilitace, minimalizaci ekonomických a sociálních dopadů postižení, odstranění nerovností v oblasti zdraví. Hlavními cíli v této oblasti je omezení sociálního vyloučení, odstranění překážek a bariér, usnadnění mobility a využívání informačních technologií.

(Informace byly převzaty z webové stránky http://ec.europa.eu/health-eu/my_health/people_with_disabilities/index_cs.htm)

středa 28. prosince 2011

Výlet s postiženými dětmi

Při mé každodenní práci s postiženými dětmi ve speciální škole jsem si uvědomovala, jak je rodič (zejména matky samoživitelky) se svým postiženým dítětem připoután k jednomu místu, jak zná jen cestu z domova do školy, do nemocnice, do lázní. Chtěla jsem, aby také měli možnost poznat krásnou přírodu hor, užít si teplo u moře, vidět krásná města, zažívat radost. Rodiče se však báli, že to sami nezvládnou, že nemůžou jet autobusem se zdravými lidmi, kde seženou bezbariérové ubytování, jak zvládnou jejich nemocné děti pobyt mimo domov bez lékařské péče. Rodiče imobilních dětí se mi svěřovali, že nikdy nebyli na horách, protože to přece s invalidním vozíkem nejde. Byla to pro mě a stejně nadšené kolegyně a přátele výzva.

A tak jsme začali výjezdy na Vysočinu, pokračovali Beskydami, byli ve Vysokých i Nízkých Tatrách. A s každým kilometrem, který jsme ušli a ujeli na vozících po pečlivě vybraných trasách, nám přibývalo kuráže jít dál a stoupat výš. Rodiče se postupně přestali bát, a děti se radovaly, z nových zážitků sdílených s kamarády.Byla radost stoupat v Beskydech na Radhošť a na cestě zpět na Pustevnách dát dětem ochutnat sladké frgály či báječné halušky.

Velmi různý je však přístup běžných lidí k nemocným dětem. Obslužný personál restaurací, hotelů, či řidiči autobusů nám často dávali najevo, že je zdržujeme, že nepatříme např. do běžného linkového autobusu. Místo pomoci s invalidními vozíky jsme byli často jen pozorováni, jestli to zvládneme.

Po návratu z každého takového výletu do hor se mi rodiče svěřovali, jak moc si psychicky odpočli, co pro ně a jejich děti znamenalo zjištění, že mohou také jet a jít tam, kam zdravý člověk. Většina z nich s námi cestuje opakovaně a nemůže si vynachválit cestování ve skupině lidí se stejnými problémy a s oporou v podobě pedagogů, dobrovolníků či zdravotníka.

pondělí 26. prosince 2011

Proč právě PUMEŠ?

Možná ten název PUMEŠ zní někomu neuctivě, ale je to opravdu přátelsky míněný název pro skupinu několika pegagogů (a rodičů), kteří dobrovolnicky, ale s obrovským nasazením organizují výjezdy k moři i do hor pro (zatím nevelkou) skupinku rodičů s těžce mentálně i zdravotně postiženými dětmi. A úplně původně se za ním skrývalo označení Putování mentálně a zdravotně postižených - i když ta přesmyčka asi neodpovídá kryptogramickým pravidlům špionáže a šifrování.


Kaštanka a PUMEŠ

Možná někteří z vás sledují blog Jak se bydlí. A možná jste si všimli, že je zde speciální rubrika věnovaná cestování Kaštanky, plyšového mazlíčka mé dcery. A protože Kaštanka s námi cestuje, i když vyrážíme s dcerou na putování s PUMEŠem, tak se můžete podívat (až tam stáhneme příslušné fotky), kde s námi byla Kaštanka letos na podzim. A první správná odpověď bude odměněna.:-)

Lze s vozíkem zdolat horu a přeplavat moře?

Když jsem před několika lety začal spolupracovat s jednou speciální školou v Brně, která chtěla pomoci s rozvojem vztahů s rodiči, velmi mě zaujalo, že jedním ze zmiňovaných témat bylo cestování dětí s různým druhem, zejména mentálního, postižení. Nikdy předtím mě napadlo zamyslet se nad tím, proč vlastně takové děti tak málo potkávám na plážích u moře anebo naopak v horách. Vždyť by jim to tam opravdu pomohlo - všude se mluví a píše o tom, jak jsou relaxační pobytu u moře anebo na horském vzduchu prospěšné. Tak proč tady takové děti téměř nevidíme?
Tohle téma mě opravdu zaujalo. A tak jsem postupně poznával, jak těžké je vyrazit s těžce postiženým dítětem na dovolenou. Kolik překážek musíte překonat. A většina z nich neleží ani tak ve zdravotně postižených a jejich rodinách, ale v celkovém nastavení prostředí od cestovních kanceláří, přes dopravce až po spolucestující. Není to výčitka směrem k nim, ale pouze zkonstatování faktu. Všichni tito aktéři většinou nejsou připraveni na situaci, že zdravotně handicapovaní, kterých je v naší zemi podle statistik více než 200.000 tisíc osob (z toho 50.000 dětí do 18 let), by chtěli cestovat, ale nemají k tomu příležitost.
Přitom přiklady, jak to lze uskutečnit už existují - u nás i v zahraničí. A právě pro seznámení s nimi vám může být prospěšný tento blog.